Za námi jsou naše vzpomínky, před námi jsou naše sny

Je jedno, jak příjemná byla cesta, kterou jste ušli. Vždy zůstane za vámi. Důležité je, jakou cestu si zvolíte před sebou.

Vše je otázkou perspektivy. Perspektivu už nějaký čas zkoumám a těší mě, jak je „skutečnost” jiná, pokud se posuneme v čase, prostoru anebo jednoduše objevíme úhel pohledu někoho jiného. Určitě i vám se stávalo, že jste si posteskli „teď se mi nedaří“ nebo „štve mě, že tohle dopadlo takhle“. A teď se prosím zamyslete, posuňte se zpět v čase a podívejte se na ten okamžik z perspektivy současnosti. Tak co? Není to náhodou všechno úplně jinak? A to, co dříve bylo problémem a zdrojem nepříjemných pocitů, se ukázalo jako to nejlepší, co se vám tenkrát mohlo přihodit? Mně se tohle stává poměrně často, a tak jsem jednak začal hodně věřit intuici a druhak přestal věřit realitě, která má miliardy podob – přesně tolik, kolik je lidí na téhle planetě.

Díky tomuto „prozření” jsem získal pokoru k přítomnosti, schopnost odlétnout do nadhledu, a hlavně respektovat různé skutečnosti jako vzájemně se nevylučující, i když je přece logické, že se vyloučit musí. Nemusí, vše je jen otázka úhlu pohledu.
A to je to, co se snažím předat dál. Nejsem ani kouč, ani psycholog, dokonce nemám ani vysokou školu. Prostě jen předávám své zkušenosti a snažím se lidem ukázat i jiné strany čtverce, který je nakonec krychlí a možná ještě něčím mnohem víc.

AKTIVITA vs REAKTIVITA

 

ANEB NENÍ AKCE BEZ REAKCE
Naše chování je vždy reakcí na nějaký podnět nebo akci, a to většinou zvenčí. Každý z nás má zažité vzorce, kdy určitá akce vyvolává konkrétní reakci, často stále se opakující. Ať se snažíte sebevíc, tak vás otázka jednoho konkrétního kolegy vždycky vytočí, a vy stále nechápete proč. Často je to velmi jednoduché – ten kolega má něco, co vy ne, ale hrozně byste to chtěli. Klasická situace v kancelářích. A z tohoto kruhu se nelze dostat.
Pojďme se společně podívat na skutečnosti, které vám znepříjemňují život. Respektujme fakt, že týmy jsou tvořeny individualitami, z nichž každá má svůj kontext, své vidění světa a své vlastní vzorce. A pojďme se učit, jak vytvářet vnitřní akci místo reakce na vnější podněty.

DOPŘEDNOST

HÁDEJTE SE S RESPEKTEM
V České republice se zpětná vazba moc nenosí. Češi, alespoň podle obecného názoru, neumí chválit a neumí kritizovat neosobně. Většinou umí kritizovat velmi osobně s cílem vyhrát nějaký neviditelný souboj. To mě nebaví. Myslím si, že i když nás spousta věcí dokáže naštvat, pořád není důvod brát si to osobně. Tím se dostáváme do bořivé zpětné vazby, která toho spoustu ničí pitváním v minulosti a zbytečným vytahováním malicherných potíží, které v podstatě nikoho nezajímají. 
Zpětná vazba může být naopak tvořivá s cílem něco posunout dál, něco zlepšit a něco nového vytvořit. Kolegové mi často říkají, že něco kritizuji a pořád do něčeho mluvím, ale přece si svůj názor nebudu držet pod pokličkou, když vidím, že by se něco dalo jinak a lépe. A to je to, co bych rád učil i ostatní, protože v takovém světě tvořivých kafralů by se mi žilo lépe. I když „naučit“ je možná silné slovo… Spíš vám chci ukázat, jak to dělám já, a třeba se vám to zalíbí. Říkám tomu feed forward.

OSOBNÍ ZNAČKA

BUĎTE ZODPOVĚDNÍ ZA VÁŠ BRAND, JE TO JEN NA VÁS
Přemýšlel jsem, proč máme problém s vlastní zodpovědností, proč díky tomu máme daleko ke svobodě, i když tvrdíme něco jiného, a jak to napravit, a napadlo mě jedno řešení. Co kdyby se každý z nás choval jako firma a dodavatel práce? Co kdybychom se za svou práci museli postavit, označit ji svým podpisem a uvědomovat si, že každý dobrý projekt nám zvyšuje reputaci a každý špatný ji ničí? Dnes je to mnoha lidem jedno, prostě se něco nepovede a oni z firmy odejdou a za dva měsíce dělají tu samou práci pro někoho jiného. Ale pokud by se chovali jako „značka” a dbali na svou reputaci, spousta by se toho změnila. 
Můžu vám poradit, jak se k takovému osobnímu brandu dostat, jaké k tomu využít nástroje a jak začít nad svou prací přemýšlet jako nad objekty, které dodáváte a za něž dostáváte zaplaceno. Věřte mi, může vám to mnohé přinést, pokud to myslíte poctivě.

4 DOHODY

PÁR PRAVIDEL KTERÁ VÁM ZMĚNÍ ŽIVOT
Miguela Ruize a jeho Čtyři dohody asi není třeba moc představovat, Jaroslava Duška, který je výhradním distributorem moudrosti starých Toltéků, také ne. To, co by mě bavilo s vámi probrat, je, jaký máte na Čtyři dohody názor. Praktikujete je? Nedávají vám smysl? Je to moc složité a realita tomu není nakloněna? 
Věřte, že Čtyři dohody jsou tak jednoduchým etickým kodexem, že si velmi rychle zažijete fráze typu „a sakra, zase hřeším slovem…”, a tohle uvědomění je tím největším přínosem. Přihoďte k tomu knihu od Anthonyho De Mello Bdělost a vaše vnímání světa se rozšíří tak, že tomu sami nebudete věřit. 
Debata o Čtyřech dohodách mi často ve firmách pomohla jako aktivace k tvorbě, přirozeně a opravdově.  

To, co mě baví, je člověk a jeho kontext. Často pro samý les nevidíme stromy, a tak se hodí pomoc někoho zvenčí, kdo nám stromy opět ukáže. I já mám své vlastní šťouraly, bez nichž bych si často buď neporadil vůbec, nebo by mi to trvalo dlouho, anebo by ze mě byl sebestředný idiot. Takže jsem za každý názor vděčný, i za ten, který hodně bolí. Ten mě totiž často dokáže vytrhnout z letargie, do které občas člověk sklouzává v domnění, že má pravdu.

Chcete se potkat? Většinou mě zastihnete každé pondělí v pražském HUBu, tedy pokud nejedu na setkání růžových slonů. Anebo mi napište, e-maily mám celkem rád. Budu se těšit na setkání a debatu.  

Upozornění: Právě teď jsme před spuštěním nového portálu, který by měl trošku provětrat trh s on-line hledáním zaměstnání, a mám doma 9měsíčního syna, takže mám trochu napilno a moc času mi nezbývá, ale na každý mail odpovím, a pokud to jen trochu půjde, uvidíme se. Slibuji.