Opravdu svobodný člověk, žije a tvoří pro sebe

Ke spokojenému a svobodnému životu je potřeba objevit svou vnitřní motivaci. Štěstí neleží na pláži v Karibiku, ale uvnitř každého z nás.

JSEM OBYČEJNÝ ČLOVĚK nic víc a nic míň

JSEM TÁTA

Mám tři výtečné syny. Nejstaršímu je 15 let, prostřednímu 7 a nejmladšímu 9 měsíců. Každý je úplně jiný a já si přeju, abych jim byl dobrým vzorem, abych jim nevnucoval své vidění světa a aby byli spokojení sami se sebou. Zkusím jim zajistit ideální podmínky. Asi to vyzní velmi pateticky, ale moc je všechny tři miluju. A občas lituji, že rostou tak rychle.

JSEM NENAPRAVITELNÝ IDEALISTA

Často se lidé pozastavují nad tím, že se pořád usmívám a mám většinou dobrou náladu. Asi mě baví existovat a věřím, že se vše ubírá tím správným směrem. A taky že lidé mají z 98 % dobré srdce, jen se občas nechají zlákat na temnou stranu Síly. Nemůžu si pomoct, ale jsem skálopevně přesvědčený, že všechno dobře dopadne. 

JSEM SRDCEM ATHÉŇAN

V Athénách jsem prožil sedm let, těch nejzásadnějších. Mrzí mě, jak se na Řecko dneska nahlíží. Neznám pohostinnější národ, jen moc důvěřovali kecům politiků a ti je přesvědčili, že Řecko nic nemusí, protože má všeho dostatek. Jenže on i dostatek někdy musí dojít. Ale vím, že se tam jednou přestěhuju, protože jsem si tak nějak zvykl na to athénské sluníčko. A kromě toho jsem taky nadšený anarchista. :)

JSEM PROČAKTIVISTA

Nemám rád „pro“aktivitu. Je občas nebezpečná, občas velmi drahá a často neupřímná. A tak jsem si vymyslel „proč“aktivitu. To mi dává větší smysl. Pokud znám proč, tak jdu jednoduše na to a ta aktivita má prostě hlavu i patu. Ptám se „proč“ každou chvíli a úplně nejčastěji sám sebe. A obvykle mi stačí, když si sám sobě drze odpovím „protože proto“. Není od věci být sám na sebe občas trošku drzý. Zkuste to.

JSEM SVOBODNÝM ČLOVĚKEM

Ve čtyřiceti letech jsem se konečně naučil říkat NE, a to je pro osobní svobodu velmi důležité. Nezarmucuji slibem ani si nemyslím, že je lepší mít vrabce v hrsti. V každém okamžiku se vědomě rozhoduji a za své rozhodnutí si nesu plnou odpovědnost. A to mi dává svobodu být sám sebou. Dřív jsem měl strach. Faktura byla důležitá a pověst ještě víc. Dnes je pro mne důležitější být dobrým a svobodným člověkem, který má pevné zásady a integritu.

NELŽU  /  NEKRADU  /  NEPROSPĚCHAŘÍM  /  NEHRAJU POLITICKÉ HRY  /  KAŽDÉMU SE ZPŘÍMA DÍVÁM DO OČÍ  /  STOJÍM SI ZA SVÝMI NÁZORY - KDYŽ MI UKÁŽETE, ŽE SE MÝLÍM RÁD TO UZNÁM  /  NEMÁM RÁD NASILÍ, PONIŽOVÁNÍ, POVYŠOVÁNÍ A VŮBEC VŠECHNY PROJEVY NERESPEKTU K OSTATNÍM LIDEM A ŽIVOTU  /  VÁŽÍM SI DRUHÝCH  /  SVOU PRÁCI DĚLÁM JAK NEJLÍP DOVEDU  /  KDO MĚ PODRAZÍ NEMÁ V MÉM ŽIVOTĚ MÍSTO  /  UMÍM SE OMLUVIT A PŘIZNAT CHYBU / CHOVÁM SE TAK, JAK BYCH CHTĚL, ABY SE DRUZÍ CHOVALI KE MĚ  /  ZA SVÉ ROZHODNUTÍ JSEM ZODPOVĚDNÝ POUZE JÁ SÁM  /  UVĚDOMUJI SI, ŽE TO JAK VIDÍM SVĚT JÁ, JE JEN A JEN MŮJ ÚHEL POHLEDU A PROTO VÁM BUDU VNUCOVAT SVÉ NÁZORY, ALE NEMÁM POTŘEBU ABYSTE S NIMI SOUHLASILI "PRAVDU" STEJNĚ NEMÁME NIKDO.  (ONA TAKO VÁ DOBRÁ NÁZOROVÁ HÁDKA JE VÍC NEŽ NĚKOLIKADENNÍ ŠKOLENÍ) 

HODNOTY aneb OBLÍBENÉ HASHTAGY:
#DŮVĚRA  #RESPEKT  #ODPOVĚĎ  #VIZE  #SEBE / VĚDOMÍ  #ŽIVOT V PŘÍTOMNOSTI  #ZODPOVĚDNOST  #RADOST Z JEDINEČNOSTI  #POŽEHNÁN CHYBOVOSTÍ  #SMYSL  #CESTA 

Dřív jsem na své cestě, asi jako každý nebo spíše většina lidí, hodně tápal. Byl jsem často v budoucnosti. V té jsem se mohl upínat k vytvořené představě svého budoucího já, které žilo život, jaký bych „chtěl jednou žít“. Pamatuji si na slova jednoho svého spolužáka, ze střední školy Martina. Ten mi kdysi řekl, že jsem svůj vlastní projekt (tenkrát mě tuším začal bavit marketing). Tehdy jsem se hodně postavil do opozice a dlouho jsem mu tuhle větu nemohl zapomenout, až jsem postupem času přišel na to, že to byl vlastně dárek.
Přemýšlení o tom, jak to tenkrát myslel, mě přivedlo na rozcestí. Mohl jsem si zase zvolit další „projekt“ sebe sama, být třeba úspěšným podnikatelem (k tomu už jsem měl našlápnuto). Máma s tátou by měli radost. Možná bych si hýčkal iluzi jistoty, každý den bych chodil do stejné kanceláře, snažil se být dobrým šéfem a občas si udělat radost, třeba novým telefonem nebo autem. Až bych to stejně jednou nevydržel a s tím projektem bych dřív nebo později seknul. Anebo by seknul projekt se mnou. 
Další možností bylo začít žít přítomností. Hledat, kdo jsem doopravdy a otevírat dokořán dveře příležitostem, které se mi do té doby pootevíraly jen tak málo, aby kolem obrysu dveří prosvítalo světlo. Takových příležitostí prý máme několik desítek denně, jen musíme být v přítomnosti. Najednou jsem se vrátil do svých dětských let, kdy každé nové místo bylo novým samostatným světem. Objevil jsem najednou hodně nových světů. 

Myslím, že jsem nakonec přišel na to, kdo opravdu jsem. Uvědomil jsem si své silné a slabé stránky. Poznal jsem sebe sama a začal mít opravdu rád život, který žiju.
Od té doby chodím v noci do postele s pocitem naplno prožitého dne, dobře odvedené práce, zvládnuté či nezvládnuté lekce. Usínám s vděčností za vše, co mám. Jsem rád za každý úspěch i neúspěch, za možnost tvořit, spolupracovat s lidmi, kteří mě učí, za život se svou ženou a svými dětmi, za každý rozhovor, za každé setkání. Zvolil jsem si žití v přítomnosti.